PŘÍBĚH PAMÁTNÍKU (O projektu a o autorovi)
Proč Jižní Město?
Jižní Město je dnes vnímáno jako moderní čtvrť, ale jeho kořeny sahají hluboko do historie obcí Chodov a Háje. Právě zde žili lidé, kteří se v roce 1941 stali obětí nacistické perzekuce. Z 50 000 pražských občanů, kteří prošli peronem stanice Praha-Bubny, byli mnozí našimi sousedy. Pomník v Parku u Chodovské tvrze doplňuje historickou paměť tam, kde dosud chyběla. Nejde o přepisování dějin, ale o přiznání faktů, která byla dlouho skryta pod betonem panelové výstavby.
Osudová cesta z nádraží Bubny
V červnu 1941 zahájili nacisté holocaust, nejhrůznější genocidu 20. století. Po letech vytěsňování Židů ze společenského života bylo 16. října 1941 zahájeno i v Protektorátu Čechy a Morava takzvané "konečné řešení židovské otázky". První transport pražských Židů (z nádraží Bubny do Lodže) odjel 16. října 1941. Bylo v něm tisíc mužů, žen a dětí – a přežilo z něj pouhých 24 lidí. Celkem přes peron stanice Praha-Bubny opustilo Prahu na 50 tisíc občanů, kteří byli svým původem odsouzeni k zániku. Byli mezi nimi i naši sousedé z Chodova. Celkem bylo z českých zemí v letech 1941 až 1945 deportováno přes 81 tisíc Židů, z nichž se osvobození dočkalo jen deset a půl tisíce.
Paměť za hranicemi map a předsudků
Jižní Město (Praha 11) začalo vznikat v druhé polovině minulého století. Mnoho lidí má tedy logicky za to, že tady stopy holocaustu nenajdete. Tato městská část, jak ji známe teď, však rostla na nezastavěných pozemcích v katastru obcí Chodov a Háje. Právě tam žili i židovští obyvatelé – ti, kterým je věnován tento pomník. V tom spočívá jeho největší síla. Nejenže připomíná konkrétní jména a osudy lidí, kteří byli odsud zavlečeni do koncentračních táborů, ale zároveň rozšiřuje naši společnou paměť za hranice dobových map a urbanistických předsudků.
Park u Chodovské tvrze: Místo kontinuity
Nový památník nebude v parku osamocený. Už v roce 2010 tu byl odhalen Památník svobody, věnovaný obětem světových válek a třetího odboje. Zajímavostí je, že Dalibor Mlejnský, který byl v tomto období starostou Prahy 11, stál jak u zrodu tohoto parku, tak u zmíněného Památníku svobody. Park tehdy vznikl ze zanedbaného a po desetiletí opomíjeného místa – podobně jako tento nový památník vzniká z téměř zapomenutých informací nalezených v zaprášených archivech.
To, že pomník obětem holocaustu je umístěn právě v parku, který vznikl v jeho éře, dodává celé situaci silnou symboliku a ukazuje na osobní závazek. Dalibor Mlejnský, jako člověk, který osud Jižního Města formoval, tímto krokem znovu projevuje zájem o péči o občanské hodnoty a historickou paměť. Jeho rozhodnutí je výjimečné: je katolík, nikoliv Žid, přesto cítí hlubokou potřebu připomínat tuto tragédii. Jde o silný lidský vzkaz, že i po skončení mandátu lze cítit odpovědnost za hodnoty, které v úřadu reprezentoval. V této městské části žije, vychovává své děti, a proto mu na tomto místě záleží.
Podoba památníku
Autorem památníku je uznávaný vizuální umělec Jan Gemrot. Dílo má podobu sloupu paměti složeného z 20 kufrů.
Symbolika: Kufry symbolizují odchod, nejistotu a ztrátu domova. Jsou archetypálním symbolem srozumitelným napříč generacemi a připomínají osudy lidí, kteří byli během šoa nuceni opustit své domovy a vydat se na cestu bez jistoty návratu.
Živý prvek: Mezi kufry prorůstá vegetace – symbol naděje, nezlomnosti života a propojení minulosti s naší současností.
Jména: Každý kufr nese jméno konkrétního člověka, který zde žil.
🎨 O autorovi: Jan Gemrot
Kdo je Jan Gemrot?
Jan Gemrot (*1983, Praha) patří k nejvýraznějším osobnostem současné české výtvarné scény. Je to umělec, který ve své tvorbě mistrně propojuje technickou virtuozitu s hlubokým psychologickým a společenským přesahem. Jeho díla jsou zastoupena v řadě prestižních sbírek, včetně Národní galerie v Praze, Alšovy jihočeské galerie či v soukromých kolekcích po celém světě.
Cesta za mistrovstvím
Jeho výjimečný talent se projevil už v mládí – na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU) byl přijat na základě zvláštní výjimky již po ukončení třetího ročníku střední školy. Studoval v ateliéru klasické malby pod vedením profesora Zdeňka Berana, kde si osvojil precizní realistický až hyperrealistický projev. Ten se v jeho tvorbě často mísí s expresivními prvky, čímž vytváří naléhavou a syrovou atmosféru.
Styl a témata: Tichý hlas lidské stopy
Gemrotova tvorba je často popisována jako "psychologická exkurze". Nezajímá ho jen povrch věcí, ale to, co se skrývá pod ním – lidské emoce, paměť, existenciální úzkost, ale i naděje.
Symbolismus: Pracuje s archetypy a symboly, které jsou srozumitelné napříč generacemi.
Lidská stopa: Ve svých dílech často zachycuje prázdnotu či nepřítomnost člověka, čímž o to silněji akcentuje jeho dřívější existenci a osud.
Mezinárodní úspěch: V roce 2025 se stal prvním českým umělcem v historii, který vystavoval v prestižní katarské státní galerii Katara Cultural Village v Dauhá.
Jan Gemrot a Pomník obětem holocaustu
Pro projekt na Praze 11 autor zvolil jazyk, který je mu vlastní – tichý, soustředěný a nesmírně silný ve svém minimalismu. Sloup z dvaceti kufrů není jen sochařským dílem, je to "zkamenělý příběh".
"V mých dílech vždy zůstává něco nedořčeno, aby vznikl prostor pro osobní vklad diváka. U pomníku na Jižním Městě je tímto vkladem naše společná paměť," říká o své tvorbě Jan Gemrot.
Spojením motivu kufru (symbolu nuceného odchodu) a živé prorůstající rostliny Gemrot vytvořil dílo, které nepůsobí jen jako připomínka smrti, ale především jako symbol nezlomnosti života a povinnosti nezapomenout na ty, kteří tu žili před námi.